Kromě pečlivých a originálních interpretací Henriho Bergsona proslul Čapek především svou svéráznou filozofií času opírající se o fyzikální teorie 20. století. Inspirován A. N. Whiteheadem odmítal představu času jako čtvrté dimenze prostoročasového kontinua a stavěl na její místo časoprostor jako dynamický proces. Čapkův analytický styl psaní, opírající se o pečlivě vybudovanou argumentaci a řadu praktických příkladů, z něj činí precizního myslitele s mezinárodním přesahem.
